Město a městský úřad Nymburk - 125 let nemocnice v Nymburce

125 let nemocnice v Nymburce

Prehistorie

náhled
Nemocnice

Po celé věky lidé stonali doma a ošetřovali je rodinní příslušníci, někdy s pomocí šamana, vědmy či baby kořenářky. Základní znalosti léčivých bylin a ranhojičství měl každý. Ve starověku se poprvé objevují skuteční lékaři, tedy lidé, kteří svou profesi studovali a svou praxi neopírali o magii.

V pozdní antice a v "barbarských" zemích raného středověku začaly vznikat útulky za účelem pomoci bližnímu v nouzi. Vznikly tak špitály, které si vzaly za úkol v duchu křesťanského milosrdenství starat se přednostně o chudé, nemocné, staré, nemohoucí a sirotky. Samotný výraz špitál pochází z němčiny (das Spital vzniklo z latinského hospitale, což je odvozeno z hospes, host).

První zmínkou o takovém zařízení na Nymbursku je kronikářský údaj z 13. století o klášterním špitálu na Rohově u ústí Mrliny. V jeho blízkosti však rychle rostlo velké královské město Nymburk a původní špitál navíc vypálili Uhři. Proto u Zálabské brány vznikl v roce 1351 špitál nový. Financování jeho služeb bylo zajímavé: Měl vlastní majetek (selské dvory), z jehož výnosu platil své účty a nebyl na nikom závislý. Tak to fungovalo až do roku 1547, kdy špitál o statky přišel, což značně zhoršilo možnosti poskytování péče. Jeho klienti museli v zimě přespávat v ulicích zahrabáni do kupek hnoje (starý a spolehlivý středověký recept proti umrznutí) a stravu si přilepšovat žebrotou.

Na počátku 17. století se finanční situace trošku zlepšila, ale vzápětí nebylo co vylepšovat, protože špitál lehl popelem v třicetileté válce. Na jeho místě později vyrostl nuzný provizorní barák, kde živořili vyvržení, na jejichž opečování nebyly vůbec žádné prostředky.

V roce 1838 značná část města vyhořela a nouzové špitální stavení po ještě nouzovější rekonstrukci sloužilo jako chudobinec až do roku 1934.

Jak tenhle problém trápil naše předky, ilustrujme na iniciativě v dochovaném dopise rolníka a starosty v Chlebích, adresovaném městské radě Královského města Nymburka v doslovném znění:

Slavná královská městská rado!

Nížepodepsaný se opovažuje návrh činiti, zdaliž by nebylo záhodno, aby král. městská rada v Nymburce návrh nepřijala, aby v městě Nymburce špitál zařízený byl k tomu účelu, by obce, které jsou k slavnému cís. král. okresnímu úřadu v Nymburce podřízeny, jedna každá dle rozpočtu duší aneb daní, peněžitou částkou přispívala, neb se stává, že některého času v obcích se člověk roznemůže nejnižší třídy, ano ve sprostém smyslu řečeno žebrák, a k posluze není osoba, kterážby nemocného ošetřovati mohla, pročež takový člověk nemá zaopatření, jak by se slušelo dle obrazu Božího stvořeného, a jen ledabyle obsluhovaný bývá a jeho patřičné zaopatření nedostává. Pročež se opovažuji Slavné představenstvo král. městské rady žádati, by tuto věc před sebe vzíti a u slavného cís. král. okresního úřadu žádati ráčila, by všechny obce, které jsou podřízené ke slavnému cís. král. okresnímu úřadu v Nymburce, povolány a upozorněny byly, aby dle rozpočtu duší aneb daní na tento ústav přispívaly, a k tomu cíli by jeden každý onemocnělý své patřičné zaopatření obdržel, a obce, které by takovou osobu měly, aby ji na patřičné místo odevzdaly, a žádnému pak břemenem nebyla; pročež pevnou naději mám, že takovéto nabídnutí ode mně přijmete a do rokování na patřičném místě se převezme, a pak, proč pak by to nemohlo býti v Nymburce, když i v jiných městách takový ústav zařízený jest.

V Chlebích 17. listopadu 1861

Josef Holý, představený

Co všechno můžeme z dopisu vyčíst: Starost prostého člověka o věci veřejné, křesťanské sociální cítění, komunitární a solidární myšlení, pokus o vymezení spádové oblasti a primitivního zárodku čehosi jako regionální zdravotní pojištění. Tímto návrhem předběhl český sedlák a starosta německého kancléře Otto von Bismarcka o dvaadvacet let.

Autorovi dopisu tehdy ještě nešlo v první řadě o léčení nemocných. Měl na mysli ošetřovatelské azylové zařízení pro ty nejchudší, nejbědnější a opuštěné, které by nahradilo nemožnost jedné každé obce se o takové lidi postarat individuálně. Tedy špitál ve starobylém smyslu slova.

Skutečnou nemocnicí je ovšem až instituce, do níž je pacient přijímán primárně za účelem léčby, nikoli ochrany v sociální nouzi, ať už je dána čímkoli. Jedná se o zařízení čistě zdravotnické a jasně se vyděluje z azylové sféry. Běží v první řadě o efektivní koncentraci odborných sil a prostředků ke zvládnutí nemoci. A to zejména akutních chorob. První nemocnice měly dokonce zákaz přijímat nevyléčitelně a chronicky nemocné. Takové ústavy u nás vznikají až v době josefínské, pouze však ve velkých městech, což u nás znamenalo v Praze. Venkov stále stonal doma, nebo v případě chudoby, osamělosti či bezdomovectví ve starém špitálu. Všeobecný vznik nemocnic mimo velká centra se rozběhl až ve druhé polovině 19. století a znamenal ve své době velký pokrok. A samozřejmě, jako je tomu se vším, také negativa. Prvními byly nemocniční infekce (vzpomeňme jen na horečku omladnic a Ignáce Semmelweisse). V moderní době pak i narůstající odcizení a odlidštěné stonání, dané stále technokratičtějším přístupem. Porod a smrt přestaly být každodenní zkušeností, jež provázela všechny lidi již od dětství. Naštěstí další mohutný pokrok lékařské techniky a farmakologie znovu umožňuje preferovat stonání domácí, ambulantní nebo spojené s jen velmi krátkými pobyty v nemocnici (jednodenní chirurgie). A připomeňme tu i trendy návratu k lidského umírání v blízkosti rodiny (hospicové hnutí). A tak se ve známé vývojové spirále dostáváme jakoby na sám začátek, jenže na úplně jiné úrovni.

Historie

Od podnětu starosty Holého trvalo ještě dvacet let, než byla nymburská nemocnice postavena a 14. prosince 1881 jí byl udělen příslušným c. k. ministerstvem statut veřejného všeobecného ústavu. V úterý 31. ledna 1882 byla nemocnice vysvěcena a pojmenována "Okresní nemocnice korunního prince Rudolfa v Nymburce". Provoz byl slavnostně zahájen dne následujícího. A nemocnice nám přes všechny historické peripetie vydržela dodnes, kdežto korunní princ se zastřelil o pouhých sedm let později na zámečku Mayerling.

Nemocnice začínala s dvaceti lůžky, ale hned v roce následujícím byla rozšířena na padesát. Lékařskou péči, jak bylo tehdy zvykem, obstarávali jen dva lékaři (jeden býval vždy primářem a druhý sekundářem): dr. Brzorád a dr. Baštecký.

Nemocnice okresní úrovně se tenkrát ještě nedělily na oddělení podle odbornosti. Lékaři museli umět všechno. Ošetřovatelská péče spočívala na bedrech milosrdných sester Řádu svatého Karla Boromejského.

První rok bylo hospitalizováno 409 osob, pak počty strmě stoupaly až na 1614 v roce 1892. Nemocnice se rychle rozrůstala, byla přistavěna pitevna, prádelna a izolační pavilon.

Osobní zásluhu na vzniku nemocnice má tehdejší okresní starosta pan Josef Seigerschmiedt a o její další rozšiřování se postaral jeho nástupce pan Josef Hampl, statkář v Bobnicích.

V roce 1897 byla nemocnice rozšířena o celé křídlo s operačními sály.

Roku 1905 končí své působení první dva lékaři nymburské nemocnice. Jako primář přichází dr. Hampl, ale záhy umírá na růži, jíž se nakazil při práci. Na jeho místo nastupuje dr. Komárek z vinohradské nemocnice, sekundářem se stává dr. Šrámek, pozdější význačná lékařská i veřejně činná osobnost našeho města.

V témže roce proběhla velká rekonstrukce a modernizace, ale již tehdy se ozývaly stížnosti na nedostatek místa v nemocnici, která patřila mezi vyhledávané. Od té doby se jejími dějinami táhne jako červená nit snaha po dostavbách a rozšiřování, které byly schvalovány a financovány obvykle dlouho poté, co jejich potřeba začala být naléhavá. Již v roce 1907 rozhodl zemský výbor a c.k.místodržitelství o nutnosti stavby nemocnice úplně nové, ale chyběly prostředky i vůle. Totéž se opakovalo v euforii prvních let po druhé světové válce, ale z týchž důvodů se realisticky přešlo zpět k přístavbám a adaptacím. Nemocnice se tím rozvíjet nepřestala, jen pokračovala metodami spíše evolučními než revolučními.

Postupně přibývá zdravotnických pracovníků, tíha péče již neleží na dvou lékařích, řádových sestrách a pomocnicích, jimž se tehdy říkalo "služky". V roce 1934 má nemocnice 4 lékaře, 6 světských ošetřovatelek, 4 úředníky, zahradníka, topiče, kuchařku a 11 až 14 osob dalšího pomocného personálu.

Zajímavá jsou i čísla charakterizující tehdejší výkon nemocnice: 2091 ošetřovaných (z toho 1044 operovaných) při 124 zemřelých (r. 1928) a 2882 ošetřovaných při 127 zemřelých (r. 1936).

Primář Komárek odchází do důchodu v roce 1936 a nastupuje primář MUDr. Antonín Rufer. Nedostatečná kapacita nemocnice je pociťována již jako kritická a věci se začínají hýbat. Rozsáhlá přestavba proběhla v letech 1939 1943: nová kotelna, pavilon chirurgie, vodoléčba, adaptace hospodářské budovy.

Nová prostorová dispozice umožnila začít členit nemocnici na obory. V roce 1943 přestává být monoprimariátem, operační obory se oddělují od konzervativních. Na jedné straně tak vzniká chirurgie (zahrnující i gynekologii a porodnici) v čele s primářem Ruferem, na druhé straně interna (jejíž součástí je také infekce a dětské), kde se vedení v říjnu 1943 ujímá primář MUDr. Adolf Toman. Chirurgie má pět sekundářů a interna čtyři.

Pak ovšem přišel "vítězný únor" 1948, od něhož se odvíjí likvidace zdravotního pojištění a vznik sjednoceného zdravotnictví a tak se i naše nemocnice stává součástí okresního ústavu národního zdraví OÚNZ), instituce, jež v naší zemi zanikla až roku 1992).

V poválečných letech se bourají některé budovy, jejichž povážlivý stav hyzdí nemocnici při pohledu z Boleslavské ulice. Na místě jedné je dnes parkoviště, na místě druhé nová vrátnice.

Roku 1951 byl zrušen infekční pavilon a začal se přestavovat na dětské oddělení, zatím jen pro kojence, kdežto větší děti zůstávali improvizovaně na interním oddělení. Primářem dětského oddělení se stal MUDr. Čestmír Falta. Nemocnice tehdy dosáhla kapacity 245 lůžek.

V následujícím roce nastoupil nový primář ženského oddělení MUDr. Alois Drápal. Pracoviště mělo 20 lůžek gynekologických a 26 porodnických.

Roku 1956 vzniklo oddělení krčnínosní ušní (ORL) s 26 lůžky v čele s primářem MUDr. Bořivojem Šedivcem. Počet lůžek nymburské nemocnice tak vyšplhal na 315.

Rok 1963 přinesl zvýšení počtu lůžek na 320. Primář Rufer odchází do důchodu a vedení na dalších 22 let přebírá jeho žák MUDr. Zdeněk Weiss.

Léta 1969 - 70 jsou jinak ve znamení především úprav infrastruktury, spuštění kotelny, spalovny, adaptace stravovacího provozu a pracoviště hospodářskotechnické služby.

V roce 1969 přichází první ústavní anesteziolog (primář Moc) a vzniká nelůžkové ARO. Do nemocnice současně nastupuje první rehabilitační lékařka (dr. Hykyšová).

Další stavební vlna nastala v letech 1974 - 5, kdy se přestavuje centrální laboratoř. Je zorganizována dopravní zdravotní služba s celkem 17 vozidly, vybavenými radiofonními prostředky. Z bývalé márnice se v této době stává oddělení patologické anatomie. Primářkou se stala MUDr. Soňa Vodičková a je jí dodnes.

Následovala stavba polikliniky Velké Valy v "Akci Z" (1975 - 9). Po rekonstrukci z let 2002 - 3 tu sídlí vedení nemocnice, biochemická laboratoř a některé ambulance.

Roku 1976 primáře dětského oddělení dr. Faltu střídá MUDr. Rudolf Burian. Nemocnice má v té době 317 lůžek.

V období 19778 se modernizuje rentgenové oddělení, na interně vzniká jednotka intenzívní péče (JIP) a rozšiřuje se počet lůžek pro riziková těhotenství. Kapacita nemocnice tím dále stoupá a v roce 1980 kulminuje na 329 lůžcích.

V roce 1982 řádil červený kohout a přinesl nutnost přestavby interního oddělení. Vyhořela budova zvaná "dřevák", v němž bylo 28 interních lůžek a dostavba v "Akci Z", trvající čtyři roky, dala interně její dnešní podobu.

V témže roce zavádí nymburská porodnice ve své době revoluční novinku, tzv. roomingin. tj. pobyt matky společně s novorozencem.

V rámci vyhlášené akce reprofilizace, čili změny lůžkové struktury, se v roce 1985 snížil počet akutních lůžek ve prospěch nově vytvořeného padesátilůžkové oddělení pro dlouhodobě nemocné, které se roku 1999 přestěhovalo do nemocnice v Městci Králové.

V roce 1986 se některé ambulantní provozy nemocnice přesunuly do nově otevřené polikliniky v Okružní ulici.

Současnost

Začátek devadesátých let přinesl rozsáhlé změny také ve zdravotnictví. Na konci roku 1992 byly zrušeny Okresní ústavy národního zdraví a nemocnice získaly právní subjektivitu. Tehdy vznikla organizace s názvem Nemocnice a sdružená zdravotnická zařízení (NaSZZ) Nymburk.

Ve zdravotnickém provozu objevují počítače, nejprve na jednotlivých odděleních, v roce 1999 pak zasíťované do integrovaného nemocničního informačního systému. V témže roce proběhla i velká rekonstrukce dětského oddělení, o 6 let později rozhodnutím krajského úřadu zrušeného.

Epochálním momentem z hlediska úrovně nemocnice byl nákup počítačového tomografu (CT) v roce 2000 s pomocí dotace města Nymburka ve výši 17 mil. Kč. V diagnostice se tak začal psát nový letopočet ku prospěchu našich nemocných. Otevřela se možnost podrobně a jednoznačně zobrazit onemocnělé či poraněné lidské orgány a posunout se na zcela novou úroveň v rozpoznávání nádorových onemocnění, úrazů (zejména mozkových a páteřních) nebo cévních mozkových příhod.

Poslední velký modernizační krok učinila nemocnice stavbou komplexu moderních operačních sálů, centrální sterilizace a mezioborové jednotky intenzívní péče, jejíž lůžka jsou schopna fungovat i jako anesteziologickoresuscitační. Tato nová dominanta nemocnice byla dokončena v roce 2004 a uvedena do provozu v červnu 2005. Představuje špičkové zázemí především pro rozvoj chirurgických oborů. Počet lůžek se stabilizoval na dnešních 201.

V létě 2005 měla nemocnice dobře nakročeno k úspěšné privatizaci. Možnou budoucností byl i převod na město. Těsně před dokončením tohoto procesu ho však parlament zákonem zastavil. Vedlo to k tomu, že 19. září 2005 ztratila nymburská nemocnice rozhodnutím zastupitelstva kraje právní subjektivitu a byla přičleněna na přechodnou dobu do svazku Oblastní nemocnice Kolín, a.s. V tomto stavu však pracovala a rozvíjela se v mezích skromných možností dál. Protože legislativní a politické důvody tohoto začlenění pominuly, věříme v novou a příznivou změnu právně ekonomického postavení nemocnice podle původních představ. Nepochybně to dodá naší nemocnici nový impuls k rozvoji a dalšímu zlepšení kvality péče o nemocné.

Rok 2006 přinesl hned dvě pozitivní události. Podařilo se zajistit rekonstrukci části pokojů na chirurgii na nadstandardní úroveň, provést základní opravy, přebudovat příjmovou ambulanci a zahájit nejnutnější adaptace na interním oddělení. Během listopadu byl pak nainstalován nový nemocniční informační systém, poskytující ve srovnání s předchozím zcela novou kvalitu.

Dnešní obraz nemocnice v číslech (za rok 2005)

Souhrnné údaje

počet hospitalizovaných 8 591
počet operovaných 1 369
počet porodů 635 635
počet zemřelých 246

Lůžková část

oddělení počet lůžek
chirurgie 62
interna 79
gynekologie - porodnice/novorozenci 37/12
intenzívní péče 11
celkem 201

Ambulantní část

ambulance počet ošetřených
příjmové ambulance (interna a chirurgie) 30 884
plicní 7 373
diabetologie 3 339
dětská 2 089
rehabilitace 20 989
kardiologie/echokardiografie/Holter 2 020/433/132
krční-nosní-ušní 8 487
gynekologie/ultrazvuk 5 066/1 425
gastroenterologie/endoskopie 3 067/1 017
ambulance bolesti 492
celkem 83 806

Komplement

oddělení počet výkonů
rentgen/CT/ultrazvuk 24 882/3 304/7 797
laboratoř 1 164 975
patologie 6 152

Doprava

řidiči 15
sanitní vozy 16
ujeté kilometry 845 071
převezení pacienti 28 586

Zaměstnanci

lékaři 44
sestry a laboranti/tky 163
pomocný personál 31
administrativa 26
ostatní 52
celkem 326

Slovo na konec

Závěrem se sluší vzdát dík a hold všem, kteří kdy v nemocnici pracovali a v jakékoli míře se podíleli na jejím rozvoji, kvalitě péče o nemocné i dobré pověsti ústavu. Byl by to dlouhý zástup lékařů, řádových i civilních sester, pomocnic, sanitářů, administrátorů, kuchařek, uklízeček, pracovníků údržby i řidičů. Ať už zde působili ve století devatenáctém, dvacátém či jednadvacátém, ať již jsou dosud mezi námi či nikoli.

Další poděkování náleží všem praktickým i odborným lékařům v regionu, kteří již 125 let svěřují své pacienty do péče nymburské nemocnice. Byla to vždy a stále je také jejich nemocnice, která se nepochybně úspěšně vyrovná i s výzvami 21. století.

Naše díky a úctu si zaslouží i ti, kteří dobře rozhodovali a pomáhali nemocnici zvenčí. Jak při jejím založení, tak při přestavbách, vybavení a jejich financování. A nečiníme tu rozdílu mezi c.k. úředníky, městskou samosprávou a těmi z osvícených funkcionářů, kteří dokázali pro nemocnici něco dobrého učinit i v těžkých dobách zaostávání a nesvobody.

Zvláště pak chceme vyzvednout všechny sponzory, velké i malé dárce, kteří kdy nezištně pomohli nemocnici uhradit potřeby, které nejsou součástí plateb zdravotních pojišťoven. Osvědčili tím tradici občanského cítění podobného tomu, jaké vnímáme v dávném dopisu rolníka a starosty Josefa Holého z roku 1861. Je hodno zaznamenání, že duch solidarity a pochopení pro věci veřejné nevymřel, což přináší naději do budoucnosti našeho regionu i naší společnosti.

MUDr. Milan Novák